nosorožec Tuponosí
Dnes jim hrozí totální vyhubení nejen kvůli obrovskému úbytku přirozeného životního prostředí, ale především kvůli pytláctví. Důvodem pytláctví je poptávka po nosorožčím rohu, který je ve východoasijských zemích využíván jako součást tradiční medicíny a v arabských zemích je symbolem vysokého sociálního postavení. Proto jsou nosorožci chráněným druhem - mohlo by se totiž snadno stát, že by nakonec tato forma vymřela. Rozmnožují se po 16 měsících březosti, kdy rodí mládě vážící od 35-60 kilogramů. V zajetí tuto formu nosorožce rozmnožuje jen naše ZOO. Nosorožci milují bahnění - zbavují se při něm nežádoucích parazitů a také se bahnem ochlazují. Podařilo se mi z takovéto "bahenní lázně" udělat reportáž a jelikož to byla opravdu zajímavá podívaná - nenechám si ji jenom pro sebe. Občasné funění jsem ale zachytit nemohl - to je ale nedílnou součástí tohoto bahenního procesu - to si musíte domyslet sami. Nebo se přijet podívat do naší ZOO a třeba se vám podaří - stejně jako mně, celý obřad sledovat na vlastní oči.
Nosorožec sumaterský či sumatránský (Dicerorhinus sumatrensis) je druhý nejvzácnější nosorožec světa. V jihovýchodní Asii, Malajsii a Indonésii žije posledních tři sta jedinců těchto podivných srstnatých tlustokožců.
* Od ostatních nosorožců se liší poměrně hustou srstí, která vyrůstá na hřbetě, bocích, břiše, vnějších stranách končetin i v uších. Nejvíce osrstěná jsou mláďata. Jako jediný z asijských nosorožců má dva rohy.
* Žije zpravidla samotářsky v hustých tropických lesích. Je vázaný na vodu, dobře plave, zaznamenáno u něj bylo i koupání v moři.
* Nosorožec sumaterský je nejmenší ze všech žijících nosorožců. Váží jen 500 až 950 kg, v kohoutku měří 1,0 až 1,5 m, délka těla je 2 až 3 m.
* Nosorožec sumaterský je zřejmě nejohroženějším druhem nosorožců na naší planetě. Celkový počet ve volné přírodě žijících jedinců se odhaduje na cca 300 v mnoha vzájemně oddělených populací. Jedinými státy, v nichž žije významnější počet jedinců, jsou Indonésie a Malajsie. Několik málo zvířat žije v Indii u barmských hranic, v Barmě a v Laosu, na potvrzení čekají údaje z Thajska. Za posledních patnáct let klesl počet žijících zvířat o více než polovinu. Odlišujeme dva poddruhy:
* Východní (bornejská) forma (Dicerorhinus sumatrensis harrissoni): na počátku 20. století se vyskytoval poměrně hojně po celém Borneu. Dnes žije sotva 50 zvířat pouze v malajském státě Sabah. Záchranné centrum Sepilok chová poslední pár nosorožců sumaterských v péči člověka na Borneu.
* Západní (malajská či sumatránská) forma (Dicerorhinus sumatrensis sumatrensis): celkem dnes žije asi 250 zvířat, nejvíce na Sumatře a na pevninské části Malajsie. Tam se také nachází nejvýznamnější přírodní chovné centrum nosorožců sumaterských Sungai Dusun, které však postihla v průběhu roku 2003 nečekaná tragédie. Nejprve tam v dubnu náhle uhynula chovná samice, pravděpodobně na tetanus, a za několik měsíců i jediný chovný samec se čtyřmi samicemi, takže největší chovná skupina nosorožců sumaterských v péči člověka byla zcela zlikvidována. Skutečná příčina úhynů nebyla potvrzena, uvažuje se o jakési vysoce virulentní infekční chorobě nebo o otravě. Určitou útěchou může být úspěch zoologické zahrady v americkém Cincinnati, kde se 13. 9. 2001 narodil sameček Andalas, první mládě nosorožce sumaterského narozené v zoo po 112 letech! Jeho matka Emi měla za sebou dříve již několik zabřeznutí, která vždy skončila potratem během prvních tří měsíců březosti. Proto jí byl v průběhu této březosti podáván hormon progesteron. Na jaře 2003 Emi zabřezla opět. Veterináři se rozhodli nepodávat jí tentokrát žádné hormony.
Nosorožec sumaterský či sumatránský (Dicerorhinus sumatrensis) je druhý nejvzácnější nosorožec světa. V jihovýchodní Asii, Malajsii a Indonésii žije posledních tři sta jedinců těchto podivných srstnatých tlustokožců.
Ve čtvrtek 1. února 2007 se v Zoo Dvůr Králové narodil sameček nosorožce dvourohého neboli černého (Diceros bicornis). Je 31. nosorožcem černým a 42. nosorožcem narozeným v této zoo. Poslední odchovaný dvourohý nosorožec, samička Etosha, se narodil 4. září 2006.
Otcem mláděte je samec Isis, který se narodil v americké Zoo Cincinnati v roce 1977 a v naší zoo je chován od roku 1978. Nově narozené mládě je jeho již 10. potomkem. Jedná se o první mládě samice Joly, která je narozená v naší zoo v říjnu 1997. Jejími rodiči byli samice Jessi, narozená v naší zoo v roce 1984 a samec Mabu, narozený rovněž v naší zoo v roce 1979. Zajímavostí je, že matka Jessi, tedy prababička novorozence, dnes 37 let stará samice Jimmi, pochází z odchytu a je to nejstarší nosorožec dvourohý žijící v naší zoo.
Narození mláděte je výsledkem dlouhodobé chovatelské práce. Matka mláděte Jola je další z pěti mladých samic nosorožců dvourohých v Zoo Dvůr Králové, které jsou na samém začátku svého reprodukčního období. Právě počátek spojování mladých samic se samcem, zahájení reproduktivního chování, březost a první porod patří k chovatelsky nejobtížnějším situacím.
U samice Joly jsme využili jejího úzkého vztahu se samicí Jimmi, a tak se samcem Isisem byly spojovány obě samice současně, což pro nezkušenou Jolu bylo nespornou výhodou. Mládě se narodilo po 482 dnech březosti.
Nosorožci dvourozí neboli černí (Diceros bicornis) patří mezi nejohroženější živočišné druhy světa. Ještě v roce 1960 jich ve východní, západní, střední a jižní Africe žilo okolo 100 000, rok 2000 však přežila pouhá 3 % z tohoto počtu - 3100 zvířat.
Autor: Jana Myslivečková
Evropské zoologické zahrady se věnují chovu východoafrického poddruhu, u kterého v přírodě zbývá pouhých 500 jedinců a v zoologických zahradách žije celkem 210, z toho v Evropě třetina: 70 jedinců ve 13 institucích. Jen v 8 z nich se dosud podařilo je rozmnožit. Zoo Dvůr Králové chová nosorožce dvourohé od roku 1971 a v současné době je to 6 samců a 14 samic. Tato skupina tvoří téměř třetinu všech nosorožců dvourohých v Evropě. Za celou historii se zde narodilo 31 mláďat nosorožců dvourohých.